Předcházející kapitola Následující kapitola 49. LEDVINY
49.1.Normální nález

I. Anatomie

    Ledviny - nefrogram Ledvina - axiální řez
    velikost v dospělosti - délka 8-14 cm (cca rozsah 3-4 obratlových těl), v axiální rovině ve výši hilu ventrodorzálně cca 4 cm, laterolaterálně 5-6 cm, stranové rozdíly velikosti do 2 cm
    šíře kůry 1,5 cm - kůra je širší v oblasti pólů - šíři je nutné hodnotit ve středu i v oblasti pólů, od okraje renálních papil
    uloženy retroperitoneálně, vlevo o něco kraniálněji než vpravo, ve výši Th 12 - L 3
    dolní póly jsou laterálněji než horní (vzhledem k průběhu a šíři m. psoas major), při IVU horní póly oddáleny od střední osy 4-5 cm, dolní pól 6-9 cm
    kapsula fibróza lne pevně pouze v sinus renalis
    dřeň = medulla se skládá z 10-20 pyramid, zužujících se k sinu, každá z pyramid a přilehlá kůra odpovídá renkulu
    renkulizace normálně přetrvává do 2 let
    pyramidy (p) ústí papilami do kalichů
    kalichy (k) (calix minor) upínající se na papily jsou cca 1 cm dlouhé, spojují se na větší (calix major) (km)
    pánvička = pelvis renalis (pr) se skládá z 3-4 větších kalichů, je ve výši L 1-2
    pánvička přechází v močovod cca 1 cm pod hilem
    ureteropelvický přechod (up) sestává z infundibula (if) a istmu (i)
    hraniční typy pánviček: dendritická - štíhlé dlouhé kalichy a ampulární - široké, krátké kalichy
    kapacita pánvičky do vyvolání pocitu bolesti je 2-5 ml
    sinus renalis obsahuje kromě cév dutý systém a tuk
    vpravo : ventrolaterálně pravý lalok, ventrálně hepatální flexura a mediálněji duodenum
    vlevo : laterálně je slezina, lienální flexura mírně kraniálně od horního pólu a ventrálně ve výši hilu a kraniálněji kauda pankreatu
    duplikatury peritonea tvoří vpravo hepatorenální - Morrisonův prostor, vlevo burza omentalis
    vleže mohou být ledviny uloženy až o 1,5 obratle kraniálněji
    tepny leží po odstupu dorzálně od žil (ž), tepny se větví ještě před pánvičkou na 2-3 prepelvické (a) a 1 retropelvickou větev

II. Ultrazvuk

    rozlišení mezí kůrou a dření je většinou obtížné
    parenchym je izoechogenní v porovnání s játry a slezinou, pokud je echogenita vyšší je nutno vyloučit onemocnění jater/sleziny nebo ledvin
    parenchym může dosahovat místy až k sinu
    pyramidy jsou hypo- až anechogenní, trojúhelníkovitého tvaru s hroty u sinu do 1 cm
    centrální echokomplex je tvořený tukem a vazivem v sinu
    poměr parenchymu (oboustranně) k centrálnímu echokomplexu je 1,7-2:1
    na rozhraní kůry a dřeně lze někdy zobrazit aa. arcuatae
    diastolický průtok tepnami je vysoký vzhledem k nízké rezistenci cév v parenchymu
    větší akustické okno poskytnou játra
    Bertiniho septum na rozhraní horní a střední třetiny někdy rozštěpí centrální echokomplex
    při hlubokém nádechu se ledviny pohybují kaudálně

III. CT a MR

    A.CT - vhodnější než MR především kvůli průkazu kalcifikací
    denzita závisí na hydrataci, normálně je 30 ± 10 H
    po aplikaci k.l. do kubitální žíly se sytí kůra za 15-20 vteřin, maximální denzita dosáhne za 25 vteřin, dřeň má nejvyšší denzitu za 60-80 vteřin, později je dřeň (pyramidy) hyperdenzní a po 150 vteřinách izodenzní s kůrou (aortální lumen má maximální denzitu za 12-15 vteřin)
    papily se zobrazují jako trojúhelníkovité hypodenzity pouze ve výši hilu, kraniálně a kaudálně mají vzhledem k jinému průběhu vůči axiální rovině jiný tvar
    B.MR - vhodné u alergiků či při objemných expanzích k určení jejich původu
    kortikomedulární odlišení je dobře patrné na T1 obrazech
    dřeň má stejný signál jako svaly
    T2 signál je téměř stejný u dřeně i kůry - nádor okolo 2 cm lze přehlédnout
    proto je vhodné při stážování nádorů použít: aplikace Gd-DTPA či "fat saturation" - tato sekvence umožní odlišení krvácení do ložiska a od tuku

Předcházející kapitola Následující kapitola
Začátek kapitoly