49. LEDVINYI. Anatomie

![]() | velikost v dospělosti - délka 8-14 cm (cca rozsah 3-4 obratlových těl), v axiální rovině ve výši hilu ventrodorzálně cca 4 cm, laterolaterálně 5-6 cm, stranové rozdíly velikosti do 2 cm |
![]() | šíře kůry 1,5 cm - kůra je širší v oblasti pólů - šíři je nutné hodnotit ve středu i v oblasti pólů, od okraje renálních papil |
![]() | uloženy retroperitoneálně, vlevo o něco kraniálněji než vpravo, ve výši Th 12 - L 3 |
![]() | dolní póly jsou laterálněji než horní (vzhledem k průběhu a šíři m. psoas major), při IVU horní póly oddáleny od střední osy 4-5 cm, dolní pól 6-9 cm |
![]() | kapsula fibróza lne pevně pouze v sinus renalis |
![]() | dřeň = medulla se skládá z 10-20 pyramid, zužujících se k sinu, každá z pyramid a přilehlá kůra odpovídá renkulu |
![]() | renkulizace normálně přetrvává do 2 let |
![]() | pyramidy (p) ústí papilami do kalichů |
![]() | kalichy (k) (calix minor) upínající se na papily jsou cca 1 cm dlouhé, spojují se na větší (calix major) (km) |
![]() | pánvička = pelvis renalis (pr) se skládá z 3-4 větších kalichů, je ve výši L 1-2 |
![]() | pánvička přechází v močovod cca 1 cm pod hilem |
![]() | ureteropelvický přechod (up) sestává z infundibula (if) a istmu (i) |
![]() | hraniční typy pánviček: dendritická - štíhlé dlouhé kalichy a ampulární - široké, krátké kalichy |
![]() | kapacita pánvičky do vyvolání pocitu bolesti je 2-5 ml |
![]() | sinus renalis obsahuje kromě cév dutý systém a tuk |
![]() | vpravo : ventrolaterálně pravý lalok, ventrálně hepatální flexura a mediálněji duodenum |
![]() | vlevo : laterálně je slezina, lienální flexura mírně kraniálně od horního pólu a ventrálně ve výši hilu a kraniálněji kauda pankreatu |
![]() | duplikatury peritonea tvoří vpravo hepatorenální - Morrisonův prostor, vlevo burza omentalis |
![]() | vleže mohou být ledviny uloženy až o 1,5 obratle kraniálněji |
![]() | tepny leží po odstupu dorzálně od žil (ž), tepny se větví ještě před pánvičkou na 2-3 prepelvické (a) a 1 retropelvickou větev |
II. Ultrazvuk
![]() | rozlišení mezí kůrou a dření je většinou obtížné |
![]() | parenchym je izoechogenní v porovnání s játry a slezinou, pokud je echogenita vyšší je nutno vyloučit onemocnění jater/sleziny nebo ledvin |
![]() | parenchym může dosahovat místy až k sinu |
![]() | pyramidy jsou hypo- až anechogenní, trojúhelníkovitého tvaru s hroty u sinu do 1 cm |
![]() | centrální echokomplex je tvořený tukem a vazivem v sinu |
![]() | poměr parenchymu (oboustranně) k centrálnímu echokomplexu je 1,7-2:1 |
![]() | na rozhraní kůry a dřeně lze někdy zobrazit aa. arcuatae |
![]() | diastolický průtok tepnami je vysoký vzhledem k nízké rezistenci cév v parenchymu |
![]() | větší akustické okno poskytnou játra |
![]() | Bertiniho septum na rozhraní horní a střední třetiny někdy rozštěpí centrální echokomplex |
![]() | při hlubokém nádechu se ledviny pohybují kaudálně |
III. CT a MR
| A. | CT - vhodnější než MR především kvůli průkazu kalcifikací |
![]() | denzita závisí na hydrataci, normálně je 30 ± 10 H |
![]() | po aplikaci k.l. do kubitální žíly se sytí kůra za 15-20 vteřin, maximální denzita dosáhne za 25 vteřin, dřeň má nejvyšší denzitu za 60-80 vteřin, později je dřeň (pyramidy) hyperdenzní a po 150 vteřinách izodenzní s kůrou (aortální lumen má maximální denzitu za 12-15 vteřin) |
![]() | papily se zobrazují jako trojúhelníkovité hypodenzity pouze ve výši hilu, kraniálně a kaudálně mají vzhledem k jinému průběhu vůči axiální rovině jiný tvar |
| B. | MR - vhodné u alergiků či při objemných expanzích k určení jejich původu |
![]() | kortikomedulární odlišení je dobře patrné na T1 obrazech |
![]() | dřeň má stejný signál jako svaly |
![]() | T2 signál je téměř stejný u dřeně i kůry - nádor okolo 2 cm lze přehlédnout |
![]() | proto je vhodné při stážování nádorů použít: aplikace Gd-DTPA či "fat saturation" - tato sekvence umožní odlišení krvácení do ložiska a od tuku |
